V příboji bárka ve snech se ztrácí, večerem každým vyplouvá
S kormidlem muž má šedivé vlasy a duši těžkou z olova.
A do vln sítě vytáhnout znovu, snad možná přijde jedna z těch chvil
Ucítil tíhu jak těžkého kovu a bojovat s ní do posledních sil.
Nad mořem vítr se zdvihá, nad mořem z mraků burácí
Majákům nese zprávu a zpívá, pane Hemingway vaše bárka se nevrací.
Na břehu čeká snad tisíce stínů, to z vašich představ vzkříšených
Mrtvé je moře, jak duše starce, tonoucí v nadějích ztracených.
Karneval příběhů v myšlenkách víří, na scéně tančí bohyně Psyché
Stíny se ztrácejí v blankytu rána, vychází slunce a moře je tiché.
Nad mořem vítr se zdvihá, nad mořem z mraků burácí
Majákům nese zprávu a zpívá, pane Hemingway vaše bárka se nevrací.
