Sedí sám a něco ho tíží,
černé vlasy mají kovový lesk
ruka je pevná v očích klid
pár vrásek a na duši stesk.
Nemá domov, kde by ctil svou víru,
nemá právo žádat o co by chtěl
ztratil všechno co mělo svou cenu
a všechno co měl.
R: Nevnímá obzor v dáli, není Kryštof Kolumbus
cítí jen proužek dýmu a zpívá si skalpovací blues
žij jak umíš, měj nás rád, vyndej starou
indiánskou dýmku míru
žij jak umíš, měj nás rád, potom možná
zapomenem na sekyru
Žij jak umíš, měj nás rád, vyndej starou
indiánskou dýmku míru
žij jak umíš, měj nás rád, a pak možná
zapomenem co bylo dřív
Čte si dál svou stařeckou mapu, vidí řeku plnou vody a ryb
vedle ní svou překrásnou ženu a spousty chyb
R: Nevnímá obzor v dáli...
