1. Bez tebe mám jenom chvíli dlouhou,
naplněnou spoustou divnejch snů,
v nich starý kostel modlí se mou touhou
a já prosím: nechte zvony znít.
2. Chtěla bych znát píseň hrozně dlouhou,
vyzpívat v ní samotu svých snů,
tys naučil mě polovinu pouhou
a já prosím: nechte zvony znít.
R: Jen zvony ví, co jsi mi vzal,
jen zvony ví, co bude dál.
3. Přijde jednou skladatel a básník,
kterej umí sto divnejch snů žít,
má píseň bude růst jak křehkej krápník
a já prosím: nechte zvony znít,
[: a já prosím: nechte zvony znít. :]
R:
4.=3.
