capo IV
Nepospíchám, jsem na cestě zpátky, byť srpen tak krátký se zdá.
Nepospíchám, mám oceán času a léta jistá.
Mám z pocitů skrýš a na srdci slunce a po kapsách dvě unce snů.
Zemskou tíž na obtíž, neskromné přání ať nevyhasnou.
R: Povídal mi Sofokles
že je krásné ve svůj čas.
Tak se vracím domů do staré rodné klece
jenž kdysi mi lámala vaz,
poučený, naivní kluk z planety svět.
Jsem na cestě dom, mám k návratům vlohy jen letmo své nohy kladu.
Sebevědom si svých kotrmelců a držkopádů.
Nepospíchám, jsem vír událostí ty zdáš se mi dosti živá.
Nepospíchám, byť modrost tvých očí je přitažlivá
R: Podvídal mi ...
