1. To nic, to jen tak,
do očí mi padlo asi zrnko prachu.
To nic, to jen tak,
vždyť to není slza, ani kapka strachu.

Jen rosa mých přání,
jen inkoust mých zpráv.
/: Tak mi řekni, co ti vlastně ještě brání,
projít kolem pyšně, jako páv :/

2. To nic, to jen tak,
v očích se mi leskne asi kousek zlata.
To nic, to jen tak,
vzala jsem ho slunci, nejsem přece svatá.

Jsem štědrá i hloupá,
jsem samet i nůž,
/: jsem jak tiché listí, které vítr houpá,
jsem jak na rtech rozmazaná růž :/

Jsem křišťál světel v zámku,
z bleděmodrých skal,
na prst medu v džbánku
/: a co všechno budu ještě dál :/

3. = 1.