*1: Čím to, zdá se mi, i když žijem na zemi,
s hlavou zdviženou moc vyhlížíme vzhůru.
*2: Když letní klekání nás pozve do strání,
svoje štěstí ryjem na stromovou kůru.
1. Oklamáni lidmi bez citu,
které nezajímá, že jsi tu,
a pro vlastní hloupost všechno kolem boří,
doufat chce se nám, že na Zemi
zbyde něco víc než kameny
nebo pouště, nad kterými slunce hoří,
pouště, nad kterými slunce hoří.
R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,
kam jdou, kde čas ztrácí,
svůj sen o výšce nad oblaky měl ten, kdo jako dítě taky
sám chtěl výš než ptáci.
2. Uzavřeni v městech po léta
od míst, z nichž jsme rostli do světa,
našim dětem někde na dně duše schází,
když se v noci budí z polosnu,
námi směrovány do kosmu,
povídání babek o vodnících z mlází,
povídání o vodnících z mlází.
R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,
kam jdou, kde čas ztrácí,
zas výš, a zatím tady dole, kde jsou louky, lesy, pole,
tím hůř své dluhy splácí.
3.=2.
*1:
