Spí na rohožích, když dopije gin
zná, co je to hřích, má tisíce vin
smí otáčet klíč od našich bran
pak utíkáš pryč, dál raděj´ sám
Tma končí a od země plíží se chlad
jak trest pro ty, kdo v noci nechtěli spát
stále se vyplácí předstírat smích
na hrubých rohožích
Pavlíniných, Pavlíniných
Pak sluneční žár vypálí zem
a ze skalních spár vykvete len
z něj svážeme snop i rohoží pár
co přijdou jí vhod až svlékne ji zmar
Tma končí a od země plíží se chlad
jak trest pro ty, kdo v noci nechtěli spát
stále se vyplácí předstírat smích
na hrubých rohožích
Pavlíniných, Pavlíniných
A každý chce mít na ni svůj díl
a přestane žít pro co dřív žil
jen blíž a víc, jak hladový sup
teď zná její líc, pak rozpozná rub
Tma končí a od země plíží se chlad
jak trest pro ty, kdo v noci nechtěli spát
stále se vyplácí předstírat smích
na hrubých rohožích
Pavlíniných, Pavlíniných
