Sluneční vítr

1. Věštkyně říkala: "Vy dva se dávno už znáte
z minulých životů propletených - promarněných -
jak slepé rámy v prázdných galeriích."

Tak šla jsem a spálila věci, kterých ses jen dotknul,
i klavír, na který jsi tu hrál, jak oltář vzplál -
jen popálenou kůži láskou mám dál.

R1: Popel z tvých bláznivých nápadů
smíchala jsem s černou hlínou -
jde o to zas utíkat před osudem,
je jedno čím jsem -
žít zároveň před i za zrcadlem - za zrcedlem.

R2: To na zemi se vzpomínkami najednou
vál skulinou v ozonu sluneční vítr -
je tu stále, je tu s námi - poslouchej.
To na zemi se vzpomínkami najednou
vál skulinou v ozonu sluneční vítr -
je tu stále, je tu s námi - neodcházej.

2. Věštkyně smála se: "Nemůžeš odložit svůj stín.
Patříte k sobě jak moře a pláž, tak jen se snaž -
stejně se potkáte, lásku nepřekonáš."

Kolikrát musíme zemřít a opět být malými dětmi.
Příště mě samotnou nenechávej - a něco si přej.
Prosím tě, teď ještě chvíli jen poslouchej - a neodcházej.

R2: To na zemi se vzpomínkami ...