1. Odpouštím a proto jsem, má duše je klidná,
C H7 EmiEmiadd9
člověk sám je plný hříchů a plný vin,
už jen pokora a stud mu kážou, říkat slova vlídná
i když to někdy stojí asi víc, než může a umí.
2. Odpouštím a proto doufám a proto věřím,
lepší rozkvetlou zahradou než bahnem jít
a taky asi umím naříkat a plakat - to jiní
prostě nechci a asi radost mám a vnitřní klid
R: Mlýny melou a pravda pálí
a hradba padá a duše s ní,
a jako déšť lež prší, lež prší, chválí
a městem chodí a smutně zní
3. Odpouštím a kdekdo mě a klasy zrajou
i když vím, že déšť se valí dál
propadne se člověk když mu spílaj a na city když hrajou
no tak spadne co má být stoupne si tam kde stál
R: Mlýny melou a pravda pálí...