Jak prázdný rám
rozbitý ze všech stran
věřím jen tichým výstavám.
Slzy scén, ty si nech pro jiné,
co podlehnou tvým hrám.

Stop mých se zbav,
klíč mi vrať,
řeknu, že netuším,
co vlastně chceš,
znáš jen lež,
tak to zjednoduším.

Někdy se ti sejdou divné chvíle.
Dál už to znáš.
Všechno se ti zdá jen černobílé.
Co naděláš.
Co s tím naděláš.

Jsi chladná rána,
co zebou z kostí,
tohleto slyšet neseš s nelibostí.
Jak v porcelánu co šlape slon,
pomlkou končím tvůj falešný tón.

Stop mých se zbav,
klíč mi vrať,
řeknu, že netuším,
co vlastně chceš,
znáš jen lež,
tak to zjednoduším.

Někdy se ti sejdou divné chvíle.
Dál už to znáš.
Všechno se ti zdá jen černobílé.
Co naděláš.
Co s tím naděláš.