Chodí jen stále bosa
na ramenou má znamení
do kterých kat
cejch zla vypálil
Na rohu rýsuje se silueta
a mráz drží ve svých dlaních
je to ta,
na kterou´s čekal tisíc let
Evelyn má ústa rudá
její dech teď připomíná
mrazivý den a kalný ráno
dotek lásky bez něhy
Evelyn si vzpomíná na ty časy,
kdy tančili jsme znavení a zbití sluncem
v týhle lásce prokletý
Touha zní v srdci špatně
na nebesích už vládne klid
má Evelyn se domů vrací
prosím Boha: "Vrať mi klid"
Evelyn, prokletá Evelyn, má Evelyn
Evelyn!
