KAPO 2. pražec
Jako vášeň která hasne v kouři,
namačkaná bez ostychu.
Zástup živočichů, jako jas dálkových světel,
jako nad talířem večer, mi mizíš.
A mizíš někde v dávnu, jsi láska co mě škrtí,
já na pokraji smrti, ve svém paralelním
světě, toužím po odvetě a křičím,
R: Slova jsou jen kapky deště a ty voláš ať prším ještě.
Slova jsou jen kapky deště a ty voláš.
Slova jsou jen kapky deště a ty voláš ať prším ještě.
Slova jsou jen kapky deště.
Jako touha, sklem co neprorazí, nekonečné břehy.
S kufry plných něhy, zvu obchodníky s deštěm,
chci koupit to tvé ještě a slyším.
Jak v rozestlaném tichu, za zvuků autoplánů,
unáší tě ránům, jsi tečka v kalendáři.
Co nadosmrti září a křičí.
R: Slova jsou jen ...
R: Slova jsou jen ...
