Nocí světélkuješ
vždy když bloudím
a loudím
ze tmy jas
malířům slov do palet se vkrádáš
a zas
Mezi rty mi změníš
v jemné chvění
ten rým, co má
na vahách tíhu snění
a já
R: Pak z hlubin moří
Ti vesmír stvořím
z rytmů ticha
hlas, co dýchá
a z vodní pěny
tělo ženy
Nocí světélkuješ
vždy když s bděním
změním
se v tón
všech harmonií
v symfoniích jak zvon rozezníš mě
a v roztříštěné světy
co v nás tiše spí
se rozložíš
v dva leknínové květy
Já vím
R: ...
duši ženy