Znal jsem jednu pampelišku, která dřív, než odkvetla,
chtěla po mně ňákou knížku, že by si ji přečetla,
vzal jsem doma sbírku básní, na louku ji odnes',
pampeliška, když se zasní, neodkvete, neodkvete,
jen se jděte podívati, podívati na tu louku,
uvidíte, uvidíte tu mou knížku,
vedle ní tu, vedle ní tu pampelišku, jak tam kvete dodnes.
Zlatá je a zářící, Slunci podobá se,
dodnes píšou básníci o té její kráse,
půvabná a zlatá je a podle toho právě,
až půjdete do háje, najdete ji v trávě,
kdybyste se proměnili v pracovitou včelu,
pampelišku připravili o trošičku pelu,
vsaďte se, že žádná jiná určitě by neměla
lepší květ a sladší med než ta naše sečtělá.
