Monika

1. Jó, viděl jsem Moniku, seděla v lesíku nad přehradou,

vpletla si do vínku dva stvoly bojínku s kozí bradou,

s půvabem andílka svlékla se do tílka,

slunce jí osmahlo kůži,

kdybych byl koňadra, sed' bych jí na ňadra,

v zobáčku držel bych růži.

R: Moniko, Moniko, jsem jen tvůj, následuj,

vím, kudy do pekla a s kým, padadada.

2. Hodina minula, Monika usnula u jezera,
voči si zakryla Vojnarkou vod Tyla - teda pardon, ta je vod
Jiráska.
Tak znovu:
jó, hodina minula, Monika usnula u jezera,
dala si pod hlavu zánovní Krútňavu vod Cikkera - teda vod
Suchoně,
kdybych byl brhlíkem, stal bych se zvrhlíkem,
co nečte Sartra ni Prousta,
s hrdostí vlastence sed' bych jí do věnce,
v zobáčku držel bych chrousta.

R: + vím, kudy do pekla a s kým, padadada,

vím, kudy do pekla a s kým ...