1. Kolik je v řádku not a kolik nad linkou být smí,
kolik je dětskejch úst co zamkneš pralinkou,kdož ví
a proč je táto v abecedě před el ká,
a řekni táto,ale vážně,byla popelka?
Proč si dívky rády hrajou na velký?
A pak pláčou jako malý popelky?
Popel krásy,hrášek touhy není lék,
přitom schází jeden pouhý oříšek.

2. Kolik je písku na poušti a kolik pouští vede cest,
když éro zemi opouští co všechno sebou musí nést,
může se táto malý změnit ve velký,
a řekni táto jsou dnes ještě popelky?
Je to krásný hrát si věčně s otázkou,
je krásný běžet dál i za láskou,
Věčně ptát se,běžet světem,řeknu vám,
Proto fandím dětem a všem popelkám.