Vytáhnu z kufru mauzera
a promažu ho fest,
pak vyhledám tě za šera,
tak vo pátý, či v šest.
Až budeš tančit s frajerem,
s tím Vencou co má knír,
či s Vitěslavem Majerem
si vyjdeš na špacír.
Hrom tě vem,
ty zlořečená dívko,
už jsi dávno zralá pro kladívko,
abych tě jím přes ten tvůj drdol švih,
švih bych tě dřív, kdybych to bejval stih.
jau!
Nabrousim kudlu z nerezi,
abych ti ránu dal,
tam, kde už davno nevězí
ten zatracenej sval.
Ta Sigma pumpa prokletá
tak vysála můj cit,
že spadla na mě roleta,
černa jak antracit.
Srdce tvý, ty zlořečena zmije,
za pět piv už kdekdo prodá mi je,
nemáš už nic jenom ten jistej flek,
abych měl tip, kam bych te pích, či sek.
Jaj!
Upletu špagát z konopí
na ten tvůj outlej krk,
málokdo z lidí pochopí,
nač hledám dub či smrk.
Eventuálně babyku,
neb rozsochatý buk,
pak dám si párek v rohliku
a bude mi to fuk.
Hrdlo tvý, ty zlořečená dámo,
zdá se býti pro mně přichystáno,
ať se budeš ze svejch činů třeba kát,
zavěsim ten špagát s tebou na akát.
Véno, ne!
Já do broušený karafy
naleju vitriol,
pak do karafy narafičim
puget gladiol.
Těch kytek bude, drahý dítě,
plnej vobejvák_
a některá z nich připraví tě,
milá vo kejhák.
Vo ten kejhák, zlořečená ženo,
kterej bejval tvý jediný věno,
už nebudu myslet na tvý poprsí
a že me vobesej, mě mrzet nemusí.
