Letící proudy neónů, padají na mou tvář,
nebe zatáhlo oponu, den dopsal kronikář,
samoten v městě šamanů, do ulic padá déšť,
a ženy v botách z klokanů, v hotelu Budapešť.
R: Žádný prachy nemám, jen co přelezu zeď,
tak možná, že chytím dobrej stop,
někdo zastaví, já řeknu: " Jeď,
do Země antilop!"
Muži hledají zlatej prach a sto-tisíci mobilů,
vyzvání světu na poplach na uších Emilů,
podivná doba uhání, za okny limuzín,
a jako na drátech havrani, tady trčet nemusím.
