To se mi nezdá,
to nejsem já, ta hlava v dlaních.
To se mi nezdá,
že nic už víc mě nezachrání.

Máš studený cizí hlas, jde po mně mráz
a jako by přišel čas, kdy všechno skončit mám.
A přece ne, ne!

To se mi nezdá, hezky ti lhát, nebo být zticha.
To se mi nezdá, když jsi můj sen a moje pýcha.
Ke všem chybám, co jich mám, se přiznávám a vím,
že i anděl sám by se mnou ztratil klid.
A přece ne, ne!

To se mi nezdá, to se mi nezdá!
Bez tebe, bez tebe najednou být.

Mě spasí jen láska tvá,
mé štěstí tvé jméno má.

Hm, hm...

Mě spasí jen láska tvá, mé štěstí tvé jméno má,
mě spasí jen láska tvá, mé štěstí tvé jméno má.
Mě spasí jen láska tvá, mé štěstí tvé jméno má.

To se mi nezdá, to se mi nezdá
bez tebe, bez tebe být,
když mě dál máš rá-á-ád.