1. Kouká jí z očí oheň i mráz,
kamkoli vkročí, zastaví čas,
štíhlá je v pase tak akorát,
kam zatoulá se, tam nedá spát,
černé má vlasy jak vraný kůň,
je co do krásy bezedná tůň.
R: Touha je paní, přijde bez ptaní
a my pak za ní musíme jít,
i když nás trýzní palčivou žízní,
dík její přízni se učíme žít.
2. Je jako svět, stále se mění,
máš ji tu hned, a zas už tu není,
žehná jí nebe, slunce ji chválí,
jednou nás zebe, podruhé pálí,
jak růže voní, jak dálka svádí,
básníci o ní zpívají rádi.
R:
R:
