1. Kdekdo se zajímá o světa divy
a přitom nevnímá, že ztratil cit,
všecko mu připadá smutný a křivý,
slunce mu zapadá, neumí žít.
R: Doufám, že se svět změní,
já věřím na den bílej jak sníh,
doufám, že v lidech není
jen samý klení, závist a hřích.

2. Jeden se pokloní, jinej se vzpírá,
a když je na koni ten, co je zlej,
za každou pokorou zrodí se víra,
aby co nejdřív ten zlej spadl z něj.
R:

3. Země se otáčí, přitom se stává,
že kvete bodláčí tam, co kvet' mák,
kdo na to nestačí a kdo se vzdává,
dělává z obláčku ošklivej mrak.
R:
R: La la la ...,
doufám, že v lidech není
jen samý klení, závist a hřích ...