Zas na mě leze podvečerní smutek
a obtáčí mě jako had.
Je bezednej jako oči prostitutek,
co zapomněly flirtovat.
Sedím a kouřím tuplovaný porce
a napadá mě dobrej vtip:
Že bych moh´ napsat dopis svojí holce,
že vím, že nejsem její typ.
Že už si na ni vzpomínám jen matně,
jen když si svlíkám kalhoty,
že se mi bez ní nežije tak špatně
v tom kouzlu noční samoty.
Dávám si v klidu posledního šluka,
von každej dopis chce svůj čas.
Jenže teď koukám, moje pravá ruka
napsala zatím jinej vzkaz:
Až ráno najdeš na rohožce kytky,
ležet a vonět dojemně,
jistě je hravě poznáš bez vizitky,
protože budou ode mě.
