Bůh pravil: "Všichni šílení se shromáždí vzadu za táborem."
A přísahám - přišel jsem jen já a Bůh sám.
Mohli jste nás vidět, jak jsme tam s Bohem samotní,
Jak se mi Bůh svěřil, že zešílel,
Jak jsme spolu celou noc samplovali na jeho počítači ďáblův hlas
A tehdy jsem Bohu pověděl o své introvertní schizofrenii
Jsem šílený! Vybíhám ven do tmy
Jsem šílený! Mé kroky se přibližují k městu
Rozkopnu dveře katedrály, vybíhám točité schody ke kůru
A tam řve z výšky Nebes má hlava: Jsem šílený!
Tato noc vraždí světlo, jež jste pokládali za prvotní záři
Jsem šílený, ne mrtvý, zkoumám cesty, ke kterým vy nemáte odvahu
Vidíte povoz, jak ujíždí lesní cestou,
Vidíte, jak ho řídí šílenec Bůh
Vidíte, jak běžím ve tmě po jeho stopách,
A mé myšlenky uhání rychlostí blázna jednorozměrným prostorem
Jsem šílený!...
Tato noc patří bláznům - tancujeme nad korunami stromů
A povětří nám jemným vánkem čechrá vlasy
Všechno pod námi je v plamenech, má duše je šťastná,
Tím černým kouřem dole se dusí jen všední lidé,
Já jsem dost vysoko na to, abych přežil.
M.I., K. III, ž. VIII, 171-195
