Ve věžích odbíjí pátá
už se cítím ospalá
za oknem se rychle smráká
kde jen jsem to zůstala
hmmm pod narkózou chvíli jen být
Lampy házej dlouhý stíny
co pak po zdech pózují
Pohyby jsou vláčně líný
pod narkózou chvíli být
Šero získá zvláštní nádech
hlasy v dálce zdánlivý
jeho oči cítím v zádech
jak mě dlouze zkoumají
hmmm pod narkózou chvíli jen být
Ten kdo se jen tak po očku kouká
a jakoby neposlouchá
ten něco za lubem mívá
kdo takhle se dívá aou
Netuším kdo má se skrývat
za tou tváří bez hnutí
mlčení je víc než výzva
mlčení je vzplanutí
V okolí kdy tváře známý
se pozvolna rozplynou
nehodlám jim dál v tom bránit
ze všech vnímám jedinou
hmmm pod narkózou chvíli být
Ten kdo se jen tak po očku kouká
a jakoby neposlouchá
ten něco za lubem mívá
kdo takhle se dívá
Ten kdo se jen tak po očku kouká
a jakoby neposlouchá
ten kdo se na mě tak dívá
mě vážně zajímá
Ten kdo se jen tak po očku kouká
a jakoby neposlouchá
ten něco za lubem mívá
kdo takhle se dívá
