1. Pojď zpátky na vzduch, vrať se z města,
spálí se tam nejmíň sto holek ze sta,
lidi tam mají v duších smog a v srdcích vakuum
a život zasvětili těm svým svatým Václavákům,
pojď zpátky z města, už je podzim, je čas padat ze stromů.
R: Čím tě zlákal zas tenhleten? Žižkov, to není Manhattan,
skoncuj s ním, jen ať se tam sám voběsí,
a budu nejšťastnější kořen v polesí.
2. Pojď zpátky na vzduch, vrať se z Nuslí,
vyhýbej se podezřelým známostem,
odtamtud po Botiči žádná nevybruslí,
jak dlouho můžeš takhle žít, doslova pod mostem,
pojď zpátky z Nuslí, už je zima, je čas ležet pod sněhem.
R: Čím tě zlákal zas tenhleten? Nusle nejsou Manhattan,
skoncuj s ním, jen ať se tam sám voběsí,
a budu nejšťastnější kořen v polesí.
*: Kolik primátorů, second-handů, trojnásobných mezd,
kolik kvartýrů a pentií a sexu je v matce měst,
člověk až má strach ze všech těch nástrah.
3. Pojď zpátky na vzduch, vrať se z Libně,
dřív než já sám skončím na tý Bulovce,
ono to s mými sliby vypadá teď slibně,
snad nedáš horský vánek za dalšího svalovce,
pojď zpátky z Libně, už je jaro, je čas horempádem tát.
R: Čím tě zlákal zas tenhleten? Libeň, to není Manhattan,
skoncuj s ním, jen ať se tam sám voběsí,
a budu nejšťastnější kořen v polesí.
X: Pojď zpátky z Dejvic - Dejvice nejsou nic,
pojď zpátky z Bohnic - Bohnice nejsou nic,
pojď zpátky z Tróje - stroje, ty nejsou nic,
pojď zpátky z Krče - k�če, tie nie sú nič.
