Jsou vlaky, co jedou zpříma
jsou mraky, co jedou s nima
jsou taky soumraky
jsou rybky, co nosí štěstí
výhybky na rozcestí
polibky, přízraky

R: Bůra na koleje dám
a pak se ptám, co z toho mám
rozjetý štěstí pálí do dlaní
řekni kudy na to jít
sám sebe sejmout a pak se zpít
a pak brečet do lhaní

Jsou lidi, co rovně jedou
jsou lidi, co to nedovedou
jsou lidi, co ani nechtěji
kličkujou po cestičkách,
vtipkujou ve svejch kličkách
u soudy mlčeji

R: Bůra na koleje dám...
A tak se ptám, co z toho mám.