Bílý koně

1. Když mi bílý koně smutku kráčej hlavou
a připadám si hrozně zbytečně,
mý prsty blouděj kytarou a tóny, který hrajou,
vyznívají všechny smutečně.



2. To když zdá se mi že cesty nejdou nikam
a na zádech mě tíží celej svět,
já cejtím se bejt vojákem co uniformu svlíká,
o závoru láme bajonet.


R: V tu chvíli chtěl bych zase jen,
abys mi řekla těch pár vět,
vzpomínám dobře na ten den,
kdy jsem je slyšel naposled.
To že se může co chce dít,
jak začne smůla vyhrávat,
jak začne smůla vítězit,
proti ní budem ve dvou stát.



3. Když se nedaří a ujížděj mi vlaky,
že vůbec nějak nevím kudy kam,
a moje nebe zastínily černočerný mraky,
je nutný hlavně nebejt na to sám.

R:


4.=1.