Sel v horach snih sem dolu k nam
v pramincich stekal a tal
a z vetvi nad potuckem padal dolu led
prichadzel tatuv jarni svet
Z okapu ven listi a mech
ze skaly nad studankou snih
najednou je nas vic smich zvoni, smich zvoni
najednou lip je snad jak v loni
Ta krasa ran pod strechy bliz
na prvni sedanky tam k nam
a kazdou chvili slisis jak projizdi vlak
vzpominas na tatu a tak
Jestli jsme zas o kolik je nas min
jestli nam nevymazal stopy v case svet
Manitou neplakal jen za totemem stal
a mnozi nevideli dal
