1. Já prošel dlouhej svět, však nikde ráj mi nevykvet,
mně říkaj "Brácho, běž si běž".

Můj kabát díru má, jsem tulák, co houby zmá,
jak chovat se, když s límcem bílým jdeš.


R: "Jen s pravdou vždycky si hraj", má máma řekla,
když jsem kraj, kde žila jednou opouštěl.

"Tulák jseš toulavej, bóže, jen štěstí dej,
ať vrátiš se zas domů k mámě spát".



2. Má postel, hebkej mech a večer stromů vonnej dech,
mně před spánkem svý ódy vypráví.
Jsem volnej jako pták, co vznáší se jen po horách,
REC: tak komu myslíš, že na světě je líp.

R:


3. Pak, když se zastejská, v dálce vlak zahouká,
nsasednem, hobo je z nás.