1. Je skoro ráno a padá déšť, ale mohla jsem se v čase splést,
vždyť už se celou věčnost toulám v ulicích.
Jseš tu se mnou a je nám fajn, pár kolemjdoucích už nás znaj
a co si myslí, mě nějak obzvlášť netíží.
Bez bot se touláme dál, i když teď prší ještě třikrát víc.
R: /:Déšť nám padá do vlasů a jeho kapky mě hladí po tvářích,
v ulicích už se rozednívá.
Jenom stůj a vnímej tu krásu,
vždyť víš, že všechno jednou odeznívá.:/
2. Je skoro ráno a prší dál a mě se nádhernej sen zdál,
že se s tebou někde toulám v ulicích.
Že spolu jdem, ani nevím kam, já naslouchám tvým povídkám
a ten déšť nám vlastně vůbec nevadí.
Bez bot se touláme dál, i když nám prší ještě třikrát víc.
R: /:Déšť nám padá do vlasů a jeho kapky mě hladí po tvářích,
v ulicích už se rozednívá.
Jenom stůj a vnímej tu krásu,
vždyť víš, že všechno jednou odeznívá.:/
vždyť už se celou věčnost toulám v ulicích.
Jseš tu se mnou a je nám fajn, pár kolemjdoucích už nás znaj
a co si myslí, mě nějak obzvlášť netíží.
Bez bot se touláme dál, i když teď prší ještě třikrát víc.
R: /:Déšť nám padá do vlasů a jeho kapky mě hladí po tvářích,
v ulicích už se rozednívá.
Jenom stůj a vnímej tu krásu,
vždyť víš, že všechno jednou odeznívá.:/
2. Je skoro ráno a prší dál a mě se nádhernej sen zdál,
že se s tebou někde toulám v ulicích.
Že spolu jdem, ani nevím kam, já naslouchám tvým povídkám
a ten déšť nám vlastně vůbec nevadí.
Bez bot se touláme dál, i když nám prší ještě třikrát víc.
R: /:Déšť nám padá do vlasů a jeho kapky mě hladí po tvářích,
v ulicích už se rozednívá.
Jenom stůj a vnímej tu krásu,
vždyť víš, že všechno jednou odeznívá.:/