Jak mohl být prostý ten život můj,
kdybych přála si míň slávy mít,
spíš vážila si toho mála co mám.
Však úspěch vábí.
Vábí moc i když málo dá nám.
A lásku když chceš, kde ji vzít?
Pak pryč někam toužíš A kam?
Čím výš se člověk dobral, tím snazší pád.
Teď i já opouštím slávy trůn.
Žena vládce jež padnul mimo slunce má stát.
Můj sen byl krásný.
Svobodu všem, kdo snesou ten dar.
Však ze svých snů i z listin je cár.
A nemám, už nemám co dát.
R: Bůh s tebou má Argentino.
Co není snad přijde jednou.
Už pro mě neplač.
Pohár je dolit.
A mnoho slzí máš ještě prolít.
Jen žádný smutek a žádný flór.
Náš národ měl vždy pýchu a vzdor.
Život můj vždycky byl plný písní a her.
I vám byl slíben ten ráj volných pěšin,
kde dýchá se líp, kde nezní vzlyk synků a dcer.
Proč nestal se skutkem ten slib.
R: Bůh s tebou má Argentino...
Rovni jsme si v tom, že rosteme v prach.
A po snech zbudou jen schránky těl.
Však ten, kdo vsadil strom, plody ač nesklízel,
ten smysl svůj snad měl.
