Já dřív každou chvíli, když měsíc šel spát
já tmou ke svý milý jsem jezdíval rád.
My bloumali nocí, no láska jak trám
s tou nejhezčí holkou, co znám.
Když jde svou zahradou, kytky v záhonech pro ni voní
a jí kvůli kropí déšť prach.
Špatně jím, špatně spím, věčně zdá se mi jenom o ní,
když půlnoc klepe na můj práh.
Ten můj kousek ráje pak roztál jak sníh,
teď v mým srdci tma je a hoří v něm líh.
Můj den spolkly stíny, co povídat mám,
šla žít s jiným a já jsem sám.
Když jde svou zahradou, kytky v záhonech pro ni voní
a jí kvůli kropí déšť prach.
Špatně jím, špatně spím, věčně zdá se mi jenom o ní,
když půlnoc klepe na můj práh.
Ta z vás, co jsem znával už mizí jak dým,
kam vítr jí zavál, jó, co já dnes vím ?
Snad může bejt šťastná, snad budou se brát,
jen vím, že jí pořád mám rád.
Když jde svou zahradou, kytky v záhonech pro ni voní
a jí kvůli kropí déšť prach.
Špatně jím, špatně spím, věčně zdá se mi jenom o ní,
když půlnoc klepe na můj práh,
(klepe na můj práh).
