1. Sníh padá do větví u břehů jezerních,
vítr odvál z těchto míst dávno tvůj letní smích.
Jezerem už nebrázdí teď stíny kanoí,
jen sosny kolem stojící tvý jméno šeptají.
R. Řekněte jí, řekněte jí, že čekám na ni dál.
Řekněte jí, řekněte jí, jak dlouho jsem tu stál,
snad odpoví, snad odpoví, že sen se mi jen zdál
a už dávno, dávno vítr všechno svál.

2. V oblacích šedavých letka vran odlétá,
proč láska výdycky vydrží jen zjara do léta.
Jako dým šedivý teď můj život zůstal,
a jak ty sosny ve větvích tvý jméno šeptám dál.
R.