1. Pojďte ke mně vy, co máte po práci,
strojvůdci, výhybkáři, nádražáci,
poslechněte si o srdci jako bronz,
který nosil ve svý hrudi Casey Jones.

2. Bylo to zrovna po těch velkejch deštích,
Casey vylez' na mašinu samej smích,
a jako vždy, i dnes pro něj hlavní je,
ve vlaku že poštu veze do Virginie.
R: Casey Jones na lokálce svojí,
Casey Jones - mašinfírů král,
Casey Jones smrti se nebojí,
do poslední chvíle na mašině stál.

3. Poslouchejte, brzdaři a tuláci,
ty deště v trati udělaly zlou práci,
marný bylo Casey Jonese snažení,
vlak nabíral čím dál větší zpoždění.

4. Ale můžete vzít na to všichni jed,
jet vopatrně Casey dlouho nedoved',
náhle řekl:"Ať nás třeba vezme ďas,
poštovní vagon, ten já dovezu včas!"
R:

5. Někdy je život strašnější než v černejch snech,
někdy má člověk počkat, nebejt samej spěch,
Casey kouká a voči ho bolejí,
proti sobě vidí vlak v tý samý koleji.

6. A tak se teda řítí proti vlaku vlak,
lidi už se zachraňujou všelijak,
jenom Casey stojí jako kapitán,
když pod ním jeho loď jde vstříc hlubinám.
R:

7. Až pojedeš tam k Virginskejm horám blíž,
uvidíš tam vedle trati z pražců kříž,
koleje tam v noci svítěj' jako bronz,
tam umřel král mašinfírů Casey Jones.,
R: