Já nejsem z lidí těch,
co mají pořád spěch.
Vždy z jara propadám,
toulavým náladám.

Řeka jak dlouhá nit,
říká mi kudy jít.
Tam pařez je můj trůn
a banjo má pět strun.

V lesích se loučím s jarní únavou,
a banjo zpívá píseň tu mou toulavou, toulavou.

Sotva že sleze sníh,
je neklid v nohou mých.
Mám zas co jsem si přál,
má stezka vede dál.

Řeka jak dlouhá nit,
říká mi kudy jít.
Tam pařez je můj trůn
a banjo má pět strun.

V lesích se loučím
s jarní únavou,
a banjo zpívá píseň
tu mou toulavou,
loudavou chůzi mám.