1. Můžu psát v každým dopise, zprávu svou tajnou řečí.
Psát dál že, tady jsem, zkoušíš to nečíst.
Chceš-li nepoznej mě, stejně dál v tobě budu žít.
Budu v každý řádce, hřát se v žáru přízně tvý.
R: Jsem to, co budeš z mýho románu číst,
to co, v něm ti zjevím.
Jsem kresba na mapách jen bílejch míst,
co směr tvůj změní.
Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš?
Já budu radši tón co tu zní a zní, i když o něm už neví.
2. Budu psát v každým dopise,zprávu svou řečí tajnou.
Ať ví, že tady jsem,stejně máš mě přečtenou.
Ať můžem jen krátce znát se,zůstanu napořád.
I když zmizíš v dálce,dál se v tobě budu hřát.
R:
Až na vzdory frázím,vezme čas, co má vzít.
A všeho, nač sázíš,budeš chtít se vzdát
I tam za tou hrází,stejně píseň má znít budedál…
R: +
