Svíjíš se bolestí
a vstřícně lásku zvracíš,
řídíš se heslem „nebýt sám“.
Smích cestu proklestí
a Ty svůj úsměv ztrácíš,
hlavně nic ve zlém a najít trám,
jsi sám!

Svádíš boj s věčností
a dál si hada hýčkáš,
na prsou vyhřívá se rád.
Smích propast přemostí
a Ty doufáš, že vyčkáš,
než smyčka donutí Tě vzdát.

Pojď!
Vzdej to!
Nemůžeš vyhrát!
Se svými sny jsi taky vždycky sám!

Síla z žil ubývá,
cíl známe jen my dva.
Smyčka Tě vyzývá,
myšlenka je ryzí, je Tvá.

Sám – nepřístupně přístupný!
Sám – nedůstojně důstojný!
Sám – nepřístojně přístojný!
Sám – neústupně ústupný!

Svíjíš se bolestí
a víš, že trny zraní,
jen nejdou sloupnout ani vsát.
Smích značí vítězství
a Ty vzýváš klid zbraní,
cílíš se zhoupnout jedenkrát.

A víš, že Tvá
síla …