Pojďte, lidičky, blíž,
jsme tady, máme samé dobré zprávy,
pojďte blíž!

Já jsem Tvůj stín, když sám svou ruku podáš jim,
všechno smím, náznakem Tě zastraším,
vím, že tím Tě dál svou řečí unáším,
lákám do svých lží!
Chceš se ptát, prý: „Kdo vlastně jsou?“ To my!
Věř mi, rád slídím ve Tvém soukromí!
Já jsem ten had, co víru v sebe podlomí
nejposedlejší!

Vstříc světlým zítřkům
můžeš jen s námi,
ta jistota zůstává.
Už nezkoumej výzkum,
kauzy nerozmazány
dál Ti dávám.

Podepiš, podepiš, tady mi to podepiš!
…
S námi můžeš dál a výš!

Vstříc světlým …
…
Vidíš to stádo
bezhlavých stínů
s iluzí vlastních já?
Těm budeš smět vládnout
když přiznáš svou vinu
a vzdáš se nám!

Vstát,
pak nejde vstát.