Tak dokaž svou víru,
že patříš sem mezi nás,
vplížit se podoben štíru,
rychle ať rozpraská vaz.

Sám chci svojí cti jméno dát, slov se vyvarovat,
s vlastní smrtí zas vstát.
Sám chci svoji tvář smíchem obdarovat, stvořit bez čelem vzad
další z krvavých dat.

Odmítám
tvůj dluh.
Odmítám.
Tvůj Bůh nikdy neznal slova pravda a lež,
ani zabít je běž,
nechtějí to, co ty chceš.
Sám vzal´s do svých rukou, že to ty všechno smíš.
Já chtěl jen rozbít tu mříž,
noc v den nepřetvoříš.

No tak poslechni víru,
vždyť přece chceš mezi nás,
není mučedníků v míru,
stiskneš tu spoušť na rozkaz.

Já zkřížil tvou cestu, teď odcházím,
na hliněným prámu odrazím.
Protější břeh – ten už cítím, nevidím
pod chladným dnem svůj bledý stín.

Odcházím,
já odcházím.

Sám dobře víš, že jsi jen vyslancem gest,
že jde o proradnou lest,
o to, kdo nechá se svést.
Sám víš, že svou vůlí nikdy nezvedneš štít,
teď víš jen to, že chceš chtít,
tak zbývá smrti vstříc jít.

Já zkřížil tvou cestu …

Odmítám …