Poslouchám tě denně, jsem už jedno ucho,
burcuješ mi tep a na patře mám sucho,
plachtím jako právě oškubaný pták,
asi mě z těch řečí jednou trefí šlak.
Připadám si zase, jako kdybych spal,
to se mi snad zdá, tak už to nejde dál,
vysyp radši skříně, dupej patama,
stav se hlavou na zem, na strop rukama.
R: Nervi moje nervy, z provazů mi cáry naděláš,
zbudou po nich v zemi červi, tím je okrádáš,
jazyk jako nůž a tělo harpyje,
bílé ruce nástroj černé magie.
Ještě něco zkus, tak beru patrony,
zjistím, kde jsou k mání kvéry na slony,
nervi moje nervy, co z nich zbude až to udělám,
na co přijdeš ze mě servi, ať už nečekám.
