1. Ráno jsem hned nevstal, vždyť mě dneska nikdo nikam nehoní,
hned jsem věděl, proč je ticho a proč dneska káva nevoní,
v hlavě jsem měl jasno: zdá se, ode dneška budu dlouho sám,
mám teď pár dnů volno, a tak nad tím budu koumat, vždyť se znám.
2. Odešla jsi tiše, stejně tiše, jako kdysi prišlas' k nám,
nemysli si, že tvůj obraz si teď smutně na zeď promítám,
netoužím už po tvé kávě, která dnes poprvé nevoní,
taky nesním o tom, že už zítra ráno vstoupíš do dveří,
to jsou všechno fráze z písní, kterým já už dávno nevěřím.
R: Velký dům a velké auto,
velký vlastně byl každý tvůj plán, teď je znám,
velká láska, velká slova, a jak málo já teď z tebe mám,
snadné bylo milovat tě
a tak těžké bylo loučení poslední,
první jitro bez tebe zní tichem, které nikdo neruší,
ted už rychle vstanu, dlouhý smutek přece chlapům nesluší.
