Blíží se a míří k nám
poslové svatohor,
sladkej úsměv na ksichtech
a v hlavě zatměno.
Kdo zná, tak ví, že
snad každej z nich je lhář.
Do hlavy klínem
mlátit jejich snář.
Tak to chtěj, mít z tebe loutku jménem stroj,
co drží hubu, krok a směr.
Tvý vlastní Já zapomenou.
Zmatená je, ztracená je
tvoje duše z něj,
vnitřní pocit bezmocnosti
střídá beznaděj.
Možná ti přijde
že je to jak zlej sen,
bohužel opak je pravdou
a ty nejsi v něm.
Tak to chtěj, mít z tebe loutku jménem stroj,
co drží hubu, krok a směr.
Tvý vlastní Já zapomenou.
Máš, nedáš, jsi odsouzen,
jak dáš, padáš, dolu na zem.
Všichni servou z tebe kůži,
rozřezanej na kost.
Moc daleko je pravda,
ještě dál spravedlnost.
Tak to chtěj, mít z tebe loutku jménem stroj,
co drží hubu, krok a směr.
Tvý vlastní Já zapomenou.
