Skořápky se svíčkou houpou se na vodě,
možná jsou Vánoce a možná že ne.
Plujem vstříc osudu anebo náhodě,
neznáme hodiny neznáme dne.


Co vše se může stát do dne a do roka,
copak nám přichystal tenhleten svět.
Pokleklas vedle mě se smutkem proroka,
a tvůj stín na stropě začal se chvět.

Náhle nám kolem těl slizskej had proletěl,
na svíčkách zasyčel zmáčenej knot.
Had zaplul do mísy, rozmetal skořápky,
a pak se vynořil z páchnoucích vod.

Radši jsem přiklopil dekl a spláchnul jsem,
spláchnul jsem celej náš prašivej svět.
Skořápky zmizely v potrubí s rámusem,
jenom to hovno se vrátilo zpět.