Jede rytíř krajinou, už se sotva plouží.
Jede rytíř krajinou, je sám.
Kůň se pod ním prohýbá a zastavit se touží.
Ale rytíř pořád jede dál.
Chtěl bejt silnej, nesmrtelnej a nade všema vládnout.
Toužil, aby se ho každej bál.
Když se mu to vyplnilo, poznal, jak se mýlil.
Jak rád by svý slova zpátky vzal.
Je poslední... je poslední..
je poslední... je poslední...
A tak míjí šibenice a hromadný hroby,
leží tam ti, který kdysi znal.
Z mládí zůstal jenom pocit beznadějný zloby.
Mrtvý je vše, o co kdysi stál.
Chtěl by přestat, ale ví, že nemá na vybranou.
Jen přebrousí si kosu, jede dál.
Nemá čas si odpočinout, někam hlavu složit,
musí dostát slibu který dal...
Zbyl poslední... zbyl poslední..
zbyl poslední... za chvíli už se rozední...
... a začne doba temna.
