Je teplo a je hezky, kdo by to byl řek
a louka krásně voní, směje se celej svět.
Je léto oknem svítí krásný žlutý slunce do jatek.
Malý bílý ovečky tu čeká nevšední zážitek, zážitek, zážiteeek .
R: Tupý ovce jdou na porážku.
Tupý ovce jdou na porážku.
Tupý ovce na porážku jdou.
a zpívají si píseň svou voou...
Ovce učily se, kterou trávu nežrat a kterou zase žrát.
Naučily se hodným lidem věřit, zlých vlků se bát.
Když vlk se kolem potlouká, že hospodář ho zabije a sní.
Co bude žrát až vlci dojdou, na to ovečky nemyslí.
R:
Tak tvoří se jich dlouhá fronta, na ty vpředu mají trochu vztek.
Že poznaj dřív to tajemství, co ukrývá se ve studených zdech.
A když pak na ně dojde řada, radostně vbíhají do dveří.
Tomu, co se v kraji šeptá, ani jedna z ovcí nevěří.
R:
Pohádky však končí dobře a tak každý malý dítě ví,
že hospodář je vlastně dobrák, jenom má trochu rád skopový.
A starý ovce mladým, před tím, než usnou, tiše vypráví,
Že na jatkách se všechny maj tak dobře, že už zpátky nechtějí, nechtějí, nechtějííí.
R:
Béééé bééé béé bé bééééé bééééééáargh.....
