1. V starodávném světě, kdesi u podmořských bran
jednoho dne zmizel slavný vladař Ossian,
v zemi zlatých hřebců, věčných žen a temných slastí
s dcerou krále moří, s bohy čtyř světových stran.

R: Hej, ty dávná noci, dávná matko Atlantid,
není dnes v mé moci s tebou z jedné studně pít.

2. Tři sta let tam tančil, život plný epitet,
a když se vrátil na Zem, když si vybral její střed,
celá Země ztěžkla, všichni císařové zběhli,
ani on už nebyl Ossian, jen osamělý kmet.
R:

3. Ty si myslíš, že jsem přítel, tvoje skála, milý host,
ale možná, že ti pomáhám sám sobě pro radost,
zrovna včera jsem si koupil nové boty a plášť z kůže,
flakon drahé vůně, tobě nic a psovi kost.

R: Hej, genie loci, dávný pane z Tir nan Gwydd,
to já za dnešní noci budu z vaší studně pít.