Když přepadá mě tíseň a když hledám odpověď,
když všechny klíčky naděje ve mně dusí slzy a sněť,
někde hluboko se zvedá slabý hlas, co mocně zní,
navzdor protivenství a morálce zoufalství.
Nerad obracím se zpátky a měřím své pochybnouDsti,
jako Kain se musím postavit té lavině událoDstí.
A v té hektické chvíli vidím ruku věčných sil
v každém zrnku písku, v každé kapce,již jsem pil.
Ty žhavé květy slabosti a planá minulost
jak vrazi setly svědomí a každou patrnou ctnost,
ale slunce jak louč času nám ukazuje směr
a tlumí bolest z nicoty a z dekadentních her.
Upírám své oči do plamenů pokušení
a vždycky, když chci vstoupit, něco se ve mně změní
a začínám zas chápat, k čemu patří každý z nás,
každé zrnko písku i každý spadlý vlas.
V smutných nocích prošel jsem od bídy k bohatství,
v divokých snech léta i ve světle mrazivých zim,
v hořkém tanci samoty, který mizí vesmírem,
v lesklých střepech čistoty za každým nevinným snem.
Slyším dávné kroky jako údery o vlnolam,
někdy cítím něčí blízkost a někdy jsem úplně sám,
potácím se na hraně světa lidí, je to tak,
jako každé zrnko písku, jako každý padlý pták.
