Někde venku štěkaj dogy a zvolna padá tma
a když se úplně setmí, ten štěkot utichá.
Noční ticho tříští hlasy co mi rozrývají týl.
Čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil.
Když se dívám z tvýho prahu, jako bych na rozcestí stál
a potom se otočím zpátky, tam, kde jsem s tebou spal.
Jenže v zádech tuším cestu a ta mě táhne ze všech sil.
Čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil.
Ten můj hlad a divnej neklid to je špatný znamení,
slova jsou jenom slova a na ničem nic nezmění.
Zůstala's pořád stejná, i já jsem zůstal co jsem byl.
Čeká nás poslední ráno a mě aspoň tisíc mil.
