Co nesplněných přání se vznáší nad střechou
města co Bůh jim věnem dal,
časem a bídou popsaní
včerejšku blíž.
Nad hlavou křídla ptáků osudem s nima spojený
poutníci z prošlejch staletí,
malíři lidskejch osudů
na plátnu dní.
Vítr jejich fléten jak stříbro zazvoní
dotkne se zámků vzdušnejch bran,
na masce klauna věčnej smích
a pod ním tvář - pravda co rány otevírá.
Osudem mrtví jak dvojka labutí
když ztratí chuť někam dál jít,
opilí závratí co jim připraví
cesty bez návratů.
Ztracení v nocích a v letmých objetích
s holkou co chtěla jenom žít,
uplakaná tráva ráno vypráví
jak tančí víly z dětskejch snů.
Svý postavy si lepí z polí i kostek velkoměst
po stěnách stékají jak déšt,
pobaví a zmizí jako noc
co tisíckrát je tu pro tisíc a jedno přání.
Osudem mrtví jak dvojka labutí
až ztratí chuť někam dál jít,
opilí závratí co jim připraví
cesty bez návratů.
Ztracení v nocích a v letmých objetích
s holkou co chtěla jenom žít,
uplakaná tráva ráno vypráví
jak tančí víly z dětskejch snů.
