Tak najednou jak scéna setměl se den smutněním,
tak najednou tak sama ten příběh jak len nezměním,
tentokrát,
nevím nač někde ve spěchu týdnů
zbylo to cos mi hrál.
Nikdy nebyl tak hloupý a promáčený noční svět,
nikdy nebyl tak skoupý a přísný můj bůh povědět,
tolikrát
snad jsem mohla někde ve spěchu týdnů,
jak moc blízko jsi stál.
Tak najednou jak scéna setměl se den stýskáním,
jen pro jednou dvě jména víc neubráním, skončil sen,
napořád.
Pro přítele z krásna už nezbývá slov, jsem jen já,
já milenka z básní z těch posledních strof sonetů,
já poslání,
|: pláču na každičkým pátku všech týdnů,
jak moc blízko jsi stál :|
jak moc blízko jsi stál.
Tak najednou tak sama má noc i můj den tak moc ráda
tak k zbláznění a z rozbitých skel
tak štěstí si skládám ten obrázek těl, co mohl být,
tenkrát snad,
nevím nač někde ve spěchu týdnů
|: tak moc blízko jsi stál. :|
Tak najednou jak scéna setměl se den smutněním.